Třicet let finanční svobody aneb Jak se měnily bankovní služby

Pád komunistického režimu před 30 lety znamenal i zásadní změny pro oblast osobních financí. Sporožiro, vkladní knížky nebo bony začaly pomalu ale jistě nahrazovat tehdy zcela nové produkty, které už dnes považujeme za samozřejmost. Podívejte se na několik příkladů, jaké možnosti se otevíraly běžným spotřebitelům v 90. letech.

Pro období před rokem 1989 byl typický monopolní způsob poskytování služeb. Dobrým příkladem je bankovnictví, kdy v tehdejším Československu fungovalo pět bank, nicméně služby běžným občanům poskytovala téměř výhradně Česká státní spořitelna, devizové platby pak řešila Živnostenská banka. Ta vedla tuzexová konta, kde si mohli jejich majitelé směnit valuty za známé bony, za něž se nakupovalo zahraniční zboží v prodejnách Tuzex.

Nabídka bankovních služeb byla o poznání méně pestrá než dnes. Hlavními produkty České státní spořitelny byly vkladní knížky. Těch bylo několik druhů, za základní typ můžeme považovat knížky bez výpovědní lhůty s ročním úrokem dvě procenta, což byla obdoba dnešního běžného či spořicího účtu. Vybírat a vkládat na ně peníze bylo možné ale pouze na pobočkách, které konkrétní knížky vydaly. Vybírat peníze na jiných úřadovnách umožňovaly cestovní vkladní knížky.

Kdo věřil na štěstí, mohl si zvolit výherní vkladní knížku, která sice nenesla žádný úrok, ale nabízela určitou šanci vyhrát ve slosování finanční prémii. Vyšší úrok naopak nabízely vkladní knížky s výpovědní lhůtou, například při lhůtě jednoho roku se peníze zhodnotily o čtyři procenta.

Dnešní úročení na účtech zaostává

Obdobou vkladních knížek s výpovědní lhůtou jsou dnešní termínované vklady, výše jejich nabízeného zhodnocení ale za papírovými předchůdci zaostává. A to samé platí i o dnešních běžných a spořicích účtech, z nichž skutečně jen výjimky nabízejí zhodnocení, které dosahuje dvou procent za rok. Na druhou stranu dnes banky umožňují svým klientům investovat a zhodnocovat volné peníze i jinými způsoby, například prostřednictvím řady podílových fondů, což bylo před rokem 1989 něco nevídaného.

Na konci roku 1989 měla spořitelna ve správě téměř 15 milionů kusů vkladních knížek. Existovaly i anonymní vkladní knížky na doručitele. Vybírat z nich mohl kdokoliv, kdo s nimi přišel na pobočku. Což mohla být výhoda snadného nakládání, ale i nevýhoda zneužití v případě odcizení. Tento typ vkladních knížek byl nakonec zakázán zákonem. Lhůtu pro výběr peněz Česká spořitelna prodlužovala do roku 2016, nakonec jí zůstalo na nevybraných vkladech 1,78 miliardy korun, které spořitelna věnovala vlastní nadaci podporující vzdělávání.

Vkladní knížky stále existují

S vkladními knížkami se můžeme setkat i dnes. V nabídce je stále mají dvě české banky – Česká spořitelna a Poštovní spořitelna. Některým klientům vyváží pocit, že mají něco hmatatelného v ruce, tedy papírovou vkladní knížku, i poměrně nízký úrok, který vkladní knížky nabízejí přibližně do jednoho procenta ročně. Pro ostatní klienty mají dnes banky výhodnější nabídky v podobě spořicích účtů a termínovaných vkladů.

Jako inspirace od „soudruhů z NDR“ přišly v 70. letech také sporožirové účtu. Byly úročeny dvěma procenty ročně a vedle hotovostních operací umožňovaly placení jednorázovými či trvalými příkazy. Na konci roku 1988 existovalo již 1,5 milionu sporožirových účtů a k témuž datu na nich bylo uloženo 7,5 miliardy Kčs.

Bankomat – novinka s dvacetiletým zpožděním

Žhavou novinku – platební kartu – představila Živnostenská banka v roce 1988, prvních 1 000 kusů obdrželi zaměstnanci banky. Jen pár měsíců na to zprovoznila v roce 1989 na Václavském náměstí první bankomat Česká státní spořitelna, tehdy se mu ale říkalo peněžní automat. Mimochodem, bylo to přibližně o 20 let později, co se začaly bankomaty běžně vyskytovat v ulicích měst „na Západě“.

Tento bankomat byl offline, veškeré uskutečněné výběry se nahrávaly na disketu a až později se zjišťovalo, zda člověk měl na účtu vůbec dostatek peněz pro výběr. Denní limit byl 1000 korun. První online bankomat zprovoznila až v roce 1992 Komerční banka. Dnes v Česku funguje na 5 500 bankomatů. Platební karty umožňují placení po internetu i bezkontaktní placení, ve kterém Češi patří z hlediska uskutečněných plateb ke světové špičce.

Bankovní vzestup i pád

Zmíněná Komerční banka byla jedním z bankovních ústavů, které začaly po roce 1989 na tehdy ještě československém trhu vznikat. Ke konci roku 1990 bylo v České republice jen 9 komerčních bank, během dvou let se tento počet rapidně zvýšil na 37 a během roku 1994 bylo dokonce 55 bank. Fungování ne každého z bankovních ústavů bylo ale zdravé.

Mezi lety 1994–2003 zkrachovaly tři desítky bank. První byla Banka Bohemia, asi nejznámější je krach Investiční a Poštovní banky z roku 2000, v jejíž pobočce dokonce zasahovali ozbrojení policisté v kuklách. Samostatnou kapitolou byly také krachy několika kampeliček. Největší z nich – Ostravská záložna – padla v roce 1999. Tehdy spravovala peníze 25 tisíc členů, kteří do ní vložili téměř 3,5 miliardy korun. Kampelička své služby nabízela v 50 pobočkách v Česku. Většina klientů záložny však své vklady zpátky nedostala.

Na bankovní účty se postupně pro případ krachu banky začalo vztahovat povinné pojištění, dnes jsou tak vklady pro běžné spotřebitele pojištěny do výše 100 000 eur, což je přibližně 2,5 milionu korun. Klienti banky tak mají jistotu, že v případě jejího krachu o tyto prostředky, na rozdíl od řady případů v minulosti, nepřijdou.

Půjčky pro novomanžele

I v oblasti půjček byly bankovní služby před rokem 1989 oproti dnešku zásadním způsobem omezené. Do roku 1989 bylo rozšířeno zejména podnikové a družstevní bydlení. Půjčku na pořízení družstevního bytu nebo výstavbu rodinného domu mohl zájemce získat od zaměstnavatele, u důležitých profesí i „nenávratnou“. Monopol na poskytování zejména novomanželských půjček na pořízení bydlení či vybavení domácnosti měla opět Česká státní spořitelna.

V roce 1987 bylo možné na pořízení bytu získat novomanželskou půjčku až 50 000 Kčs na 15 let s úrokovou sazbou 1 %. Za první nově narozené dítě se snížil dluh o 2 000 Kčs, za každé další o 4 000 Kčs.  Průměrný čistý měsíční příjem manželů nesměl překročit 6 000 Kčs. Novomanželé (mladší 36 let) si dnes mohou půjčit peníze na bydlení ve vlastním prostřednictvím Státního fondu rozvoje bydlení. Na pořízení rodinného domu půjčí až dva miliony, na pořízení byty 1,2 milionu. Za narozené dítě dnes dostanou manželé „slevu“ ve výši 30 000 korun, výše úroku ale o příliš nezaostává za běžnými hypotékami. Přičteme-li ještě poměrně vysokou administrativní složitost, která je pro získání půjčky od státu potřebná, nepřekvapí nás, že o tyto úvěry mezi mladými až zase tak značný zájem není.

Hypotéka se sazbou 13 procent

Hypotéky v éře komunismu neexistovaly. Úvěry na pořízení bydlení začaly poskytovat stavební spořitelny v roce 1993. První novodobou hypotéku, po více jak 40leté přestávce, mohli občané ČR získat až od října 1995. Jako první získala licenci na vydávání hypotečních zástavních listů Českomoravská hypoteční banka (dnes Hypoteční banka). Kvůli tehdejšímu stavu ekonomiky byla v tomto roce průměrná poskytovaná úroková sazba dnes těžko uvěřitelných 13 procent.

Dnes se úroková sazba u hypoték na českém trhu pohybuje okolo 2,5 procenta. V roce 2019 poskytly banky lidem 75 500 hypotečních úvěrů za 175,6 miliardy korun. I zájem o hypotéky ale začal v posledních měsících na českém trhu opadat. Příčinou je zpřísnění regulace v kombinaci s rostoucími cenami nemovitostí, což ve výsledku znamená, že na případnou hypotéku dosáhne méně žadatelů.

Roman Bečička a Jiří Kryl, úvěroví analytici společnosti Broker Trust